Kanadské školy v době koronavirové očima rodiče

Opatření kvůli koronavirové nákaze ovlivnila rodiny s dětmi po celém světě včetně Kanady, kde nyní žiji. Školy byly uzavřeny ve všech kanadských provinciích náhle koncem března, takže žáci museli zanechat mnohé své věci ve škole a učitelé i asistenti pak měli nemilou povinnost procházet skříňky a balit boty, osobní věci apod. Určitě objevili i nedojedené svačiny, nevrácené knihy nebo sportovní pomůcky. Tyto věci byly označeny jménem a rodiny si je musely vyzvednout určený den jak v ‘drivethru’. Školy budou uzavřeny do září a až v srpnu se rodiče i veřejnost dozví, jaký scénář ministerstvo školství plánuje dál. Záleží na rozhodnutí ‘Chief Medical Officer’...

Co se tyče denního režimu, tak srdce teenagera zaplesalo. Konečně mohli spát až do poledních hodin, aby se probudili na ‘brunch’, protože na snídani již bylo pozdě... Školy rozesílaly úkoly až v úterý, takže pondělí i úterý měli žáci v podstatě volné nebo pracovali na úkolech z minulého týdne. Většina to pojala způsobem, že hráli s kamarády do půlnoci hry Rainbow, Fortnite a další. Ve středu, čtvrtek a pátek mel můj syn, který končí osmou třídu, matematiku, fyziku, angličtinu a dějepis/občanskou nauku (Social Studies). Úkoly dělal obvykle večer.

Školy posílaly rodičům každý týden ‘update’ s informacemi o COVID situaci, ale i možnosti spojení s poradci, učitelem studenta a extra activity či videa tykající se zdraví, psychohygieny pro rodiče i žáky apod. Videa byla například o cvičení, relaxaci, jak se vyrovnat s tíživou situací atd.

Já jsem syna nemusela nutit úkoly dělat, protože je samostatný a měl dobré výsledky před uzavřením školy, ale nová situace nebyla lehká. Důležité bylo zajištění klidu na práci a sociální komunikace s kamarády (nejprve po internetu, později omezené návštěvy nanejvýš u dvou kamarádů). Syn se učil vařit, péct, pomáhal doma, na zahradě a s údržbou auta... Úkoly posílal každý týden emailem, v Google dokumentech nebo fota, pokud se jednalo o projekt (například středověký padací most).

Kanadská vláda otevřela parky teprve v půlce června, a tak chodí syn hrát basketbal, jezdí na kole, hrajeme tenis. Košíkovou hraje mnoho dětí před garáží, kde mají síť. V létě vyrazíme s přáteli na jejich lodi. Máme tu malý přístav i písčitou pláž a lesoparky, takže problém s vyhledáváním outdoorovych aktivit zde není. Rozestupy se také dodržují snadno vzhledem k umístění na severu a nízké hustotě obyvatelstva.

Pozitiva situace vidím v navazování kontaktů a výměně informací u syna během her. On nejen hraje, ale dozví se i věci o politice, školství a změnách v USA i jiných zemích, ze kterých pocházejí ostatní hráči. Jinak tráví dost času na Instagramu jako většina teenagerů. Ale sleduje i politickou situaci ve světě, a tak spolu diskutujeme o změnách, politice apod. Máme na sebe vice času, což vede ke zlepšení komunikace. Pokud měl problém s učivem, tak jsem měla čas mu to vysvětlit, i když jsem ráno učila studenty pres WhatsUp a vyřizovala e-maily.

V září jde syn do deváté třídy (Grade 9), která je zde v ‘High school’. Ředitel SŠ byl se zástupkyní na Google Hangout, aby odpověděl na otázky a seznámil virtuálně studenty s jejich novou školou. V srpnu pak budou studenti pozváni na prohlídku školy v malých skupinkách.

Co se tyče známkování, tak nikdo zde nepropadl, známky jsou z minulého semestru, nemohly se zhoršit. Známky se mohly jedině zlepšit, pokud student pracoval na zadaných úkolech. Syn tak bude mít ještě lepší průměr, než měl minulý semestr.

Hranice s USA jsou v červnu nadále uzavřeny, takže nám nezbývá nic jiného než plánovat dovolenou v Kanadě.

Dana Cogan, členka Pedagogické komory, která pracuje v Kanadě, moderátorka FB skupiny Pedagogické komory Čeští učitelé v zahraničí sobě